EVS/Zuzana Koslerová/Průběžná zpráva

Z Sdružení na podporu mezinárodního přátelství „Slunce“, o. s.

Prubezna zprava z Norska

Na zacatku unora jsem vystoupila z vlaku ve meste Drammen, 45 km zapadne od Osla, ve meste nikterak krasnem a spise prumyslovem. (To jsem jeste nevedela, neb byla tma jako v pytli) Muj mentor, koordinator a dobrovolnice z Nemecka uz na me cekali. Po vikendu straveny s Lenou (nemecka dobrovolnice) jsem se tesila do Arbeidsinstitutt Drammen (AI) na svuj projekt, na nove lidi a nove zkusenosti.

Po osmi mesicich muzu rici, ze se mi tu opravdu libi, moje ocekavani se naplnila a jsem moc rada, ze jsem ”do EDS sla”. AI je alternativni skola pro mladez mezi 16 – 20 lety, kteri navstevuji jeden ze 4 kurzu (artwokshop, kantyna, prace se drevem a automechanici), dale jeden den v tydnu je povinny tzv. pedagogicky workshop, kde se uci norstinu, anglictinu, matematiku a zemepis. Kazdy ctvrtek se jdeme trochu protahnout do telocvicny , do skatehaly nebo treti volbou pro mladez je prochazka. V AI tedy pracujeme s mladezi, ktera z ruznych duvodu nedokoncila sve vzdelani. Cilem AI je motivovat, stabilizovat a pripravit studenty pro budouci vzdelani ci zamestnani. Studenti maji napr dislexii, disgrafii, jsou hyperaktivni, maji poruchu udrzet koncentraci, emigranti, zaskolaci, co byli vyhozeni ze skoly aj. Velmi dulezitou casti vedle prakticke cinnosti je komunikace a naslouchani studentum. Kazdymu studentovi je zda venovana zvlastni pozornost. Rano se kazdy kurz sejde u jednoduche snidane, kde spolu mluvime o deni ve meste, v Norsku, ve svete, co se nam zajimaveho prihodilo. Jednak je to pekny zacatek dne a jednak i trenink mluvit pred vice lidmi. Nekteri studenti jsou emigranti z Pakistanu, Iranu, Iraku, Kazachstanu… a tak maji moznost trenovat svoji norstinu, doma mluvi vetsinou rodnym jazykem. Po snidani zacne prakticka prace, ktera trva priblizne pet hodin. Dobrovolnik v AI se musi nejprve rychle naucit, jak organizace pracuje, poznat zakladni myslenku a take zakladni postupy v kurzu. Mym ukolem je se podilet na kazdodennich aktivitach ve skole a v kurzu. Pracovni dobu mam od 8:00 do 15:30, kazde utery je porada do 16:30.

Po prijezdu jsem zacala pracovat v textil-workshop, kde jsem zustala 4 mesice. Pote co jsem se naucila nektere techniky, mohla jsem pomahat jednotlivym studentum s jejich praci a nebo jim asistovat. Se studenty jsme pracovali na ruznych projektech (napr vyrobit kostym, usit triko, kalhoty ci tascicku, decoupage, peatchwork, vyrabet sosky a obrazky z hliny, kresba, malovani na textilie, hedvabi, obcasny vylet do muzea ci galerie atd. Po letnich prazdninach jsem zacala pracovat u automechaniku, kde jsem se naucila spoustu novych vecich (menit olej, brzdove kotouce, zapalovaci svicky ci vzduchovy filtr, rosroubovat a znovu smontovat motor). Nejspis si rikate, ze to neni prace pro holku. Verte nebo ne – neuveritelne me to bavilo a jsem rada, ze se mi naskytla tato moznost. Nyni me tedy ceka jeste prace v kantyne a priprava jidla a ”privonet” si ke drevu a k praci s nim. Uz se tesim!!! Behem EVS jsem mela take moznost se podilet na norsko-slovinskem vymenem pobytu, stravit cas se studenty na zcela odlisnem miste. V breznu nas navstivila skupina ze Ljublane a v cervnu jsme leteli s prestupem v Praze (kde jsem byli dva dny) do slovinskych Alp. Na zacatku projektu jsem se citila hodne zbytecna a porad jsem se sama sebe ptala, co tu vlastne mam delat. Se studenty jsem jeste nemohla moc mluvit, protoze vetsina z nich neumi anglicky, neumela jsem jim poradit. Dalsim problemem, se kterym jsem se ze zacatku potykala, bylo se skamaradit se studenty a rozlomit barieru, ktera mezi nami byla. Nejlepe se mi to darilo pri sportovnich aktivitach a nebo mimoskolnich akcich.