EVS/Veronika Blažková/Závěrečná zpráva

Z Sdružení na podporu mezinárodního přátelství „Slunce“, o. s.

Hledala jsem projekt, kde bych uplatnila svoji vystudovanou profesi – učitelství výtvarné výchovy a možnost se v ní dále rozvíjet a získávat nové zkušenosti. Vybrala jsem si projekt, kde hostitelská organizace nabízela možnost práce s handicapovanými osobami ve výtvarných dílnách a vedení divadla s těmito osobami. Země, kam odjedu, pro mě nebyla tak důležitá. Vybírala jsem si projekt podle možností dobrovolnické práce, kterou jednotlivé organizace nabízely. Práce s handicapovanými lidmi pro mne byla atraktivní. Chtěla jsem poznat, jaký rozdíl je mezi prácí s dětmi a s dospělými handicapovanými a poznat, jací jsou.

Předodjezdové školení – Informace, které jsem se tam dozvěděla, byly užitečné a později při mém pobytu v Polsku potřebné. Dozvěděli jsme se i o obtížných situacích, které mohou dobrovolníka v zahraničí potkat. Díky tomu jsem neodjížděla s naivním očekáváním a lépe jsem zvládla počátek pobytu.

Práce – Obsahem práce bylo vedení divadelních workshopů s handicapovanými lidmi. Měla jsem skupinu osmi lidí, s nimiž jsem pracovala 2x týdně dvě hodiny. Cílem byla terapie skrze pohybové aktivity a divadelní hry a různé úkoly na rozvoj dramatického vystupování, sebevědomí a schopnosti uvolnit se v pohybovém projevu. Konečným velkým cílem byla nacvičit a uspořádat představení pro veřejnost. Toto se nepodařilo přivést do konce, jelikož jsem projekt ze zdravotních důvodů ukončovala dříve. Dalším úkolem byla práce ve výtvarných dílnách s handicapovanými. Jednalo se o dílnu keramickou, plasticko-výtvranou a dílnu vitráže. Zde jsem byla asistentem pedagoga, který dílnu vedl. Mé očekávání, které se týkalo možnosti poznat a pochopit handicapované osoby a naučit se s nimi pracovat, se mi splnilo. Očekávání týkající se práce se splnilo částečně. Při vedení divadelních workshopů jsem měla plnou svobodu a mohla jsem realizovat své nápady a plány. V ostatních dílnách jsem pro sebe později musela hledat práci. To bylo někdy náročné a vyčerpávající. Největším problémem se pro mne stala organizace mé práce. Stávalo se, že jsem byla bez práce a chtěla-li jsem pracovat, tak jedině sama si něco vytvářet ve výtvarných dílnách. Tím se můj cíl příliš neplnil. Chyběl mi prostor více realizovat své nápady. Bohužel, nešla organizace změnit vzhledem k životu a podmínkám v centru, kde jsem pracovala. Nenapadalo mě jediné řešení a než jsem o tom stihla mluvit s ředitelkou centra, musela jsem projekt ukončit. Nemohu však říci, že bych byla zcela zklamaná, protože mou prací na divadelních workshopech se mnohé kompenzovalo. Také jsem měla možnost se seznámit s mnoha lidmi a uvědomit si mnohé o mezilidských vztazích. Na tuto zkušenost nikdy nezapomenu.

Bylo pro mne těžké zvyknout si bydlet na sídlišti v panelovém domě. Také začátek projektu, kdy jsem bydlela v bytě sama, byl obtížný. Líbilo se mi však, že bydlím blízko moře, kam jsem měla 20 minut pěšky. Peníze, které jsem dostávala na stravu, byly dostačující.

Jazykový kurz – Na začátku, po svém příjezdu, jsem potřebovala mít více hodin týdně než 2,5. Pro mou práci byl polský jazyk velice důležitý, protože s lidmi se v práci jinak než polsky mluvit nedalo. I když je český jazyk polskému podobný, nebylo jednoduché se naučit polsky mluvit a umět při vedení divadla vše vysvětlit. Později mi kurz jednou týdně stačil.

Hostitelská organizace - Když jsem potřebovala pomoci, organizace mi vyšla vstříc. Také mi poskytla možnost se zúčastnit některých akcí, které pořádala a tak jsem měla příležitost více do hloubky poznat její činnost. Zařídila pro mne návštěvu v jiném jejich zařízení, kde se provádí divadelní workshopy s handicapovanými. Také jsem mohla porovnat svoji práci a výsledky v ní s někým jiným a vyměnit si zkušenosti. Postupem času mi však začal chybět zájem ze strany organizace o to, co ve své práci dělám a jak se mi daří. Kromě vedení divadla jsem se začala cítit vcelku nepotřebná. Chyba byla i na mé straně, že jsem o tom nezačala dříve mluvit a situaci řešit.

Volný čas – Ve svém volném čase jsem chodila hrát pouliční divadlo. Díky této aktivitě jsem se dostala mezi polské studenty a mohla poznávat prostředí jedné polské umělecké komunity. Též jsem se stýkala s dobrovolníky z jiných zemí a našla si mezi nimi přátele. Také jsem cestovala, poznávala krajinu, památky a města v severním Polsku.

Po příjezdu – Chtěla jsem si najít práci ve svém oborou, ale nakonec se mi podařilo najít práci v keramické dílně s handicapovanými dětmi. K získání této práce mi velmi pomohla zkušenost z Polska, protože mým oborem není speciální pedagogika, proto bych se bez praxe o takou práci ani nemohla ucházet.

I když jsem byla okolnostmi donucena ukončit projekt o půl roku dříve, nelituji v žádném případě své EVS zkušenosti. Díky tomu jsem byla nucena řešit mnoho obtížných situací a již nyní mohu říci, že z těchto svých prožitků mnoho těžím. Projekt mi také dal mnoho poznatků o mezilidských vztazích a životě vůbec. Myslím, že jsem ještě nikdy neměla za tak krátký čas tolik cenných a intenzivních zážitků. Měla jsem příležitost si uvědomit mnohé o sobě a o tom, co je pro mne do budoucnosti důležité