EVS/Tomáš Plesinger/Průběžná zpráva

Z Sdružení na podporu mezinárodního přátelství „Slunce“, o. s.

Pozoruhodnost života je nezměrná. Vyhodili mě ze zaměstnání a shodou okolností jsem se dostal do Irska. Paradox. Osud? Řeka života mi přinesla program „Evropská dobrovolná služba“. Děkuji. Přišlo to celé ráz na ráz a tak nebylo moc času na nezbytné formality. Vybral jsem jeden projekt a zavolal tam. Buď a nebo. Ale měl jsem štěstí a odpověděli kladně. (Později jsem se dozvěděl, že mě vzali kvůli mému 4-měs. výletu do Mexika). Nakonec vše dopadlo dobře a veškeré papírování se stihlo v termínu (poslední možný den). Vsichni jsme si oddechli. Já i moji přátelé ze „Slunce“ - vysílající organizace. Z počátku jsem měl trochu obavy. Strach z neznáma jako vždy. Jací jsou tam lidé, prostředí, ve kterém jsem měl strávit 9 měsíců, mezilidské vztahy, práce apod. Ale po příjezdu byly všechny mé otázky zodpovězeny. Mé očekávání se splnilo nadrámec a ještě trochu více. Pořád si musím opakovat, jaké že jsem to měl a mám obrovské štěstí. Z tisíce projektů po celé Evropě jsem si na první pokus vybral takový, který mi naprosto vyhovuje. Naše farma - ranč leží uprostřed nádherné krajiny JZ Irska. Téměř na samotě. Lidé jsou tu dobří a je s nimi sranda (ta je důležitá) a náš vedoucí a kamarád Colin je též fajn. Pracujeme od 9.00 do 17.00, s tím, že máme v poledne 2hod. pauzu. A co se práce týká, tak každý si může dělat to, na co má zrovna chuť (až na vyjímky, kdy je potřeba nutně něco udělat). Práce je tu spousta. Krávy, dřevo, zahrada, dům, stromy a milion dalších věcí. Vaříme si sami, a tak to někdy za moc nestojí (není nad výborná česká jídla). Každý den vaří někdo jiný - střídáme se. Jednou za týden nebo 10 dní jede Colin nakupovat. Je nás tu docela dost, takže ke konci týdne nám toho moc nezbývá. Jazykové kurzy nemáme. Je to od nás celkem daleko do města a není možné sehnat schopného lektora, který by byl ochotný k nám dojíždět. Ale to je mi celkem fuk. To je ta poslední věc, která by mě trápila. Občas jedeme o víkendu s Colinem na výlet (byli jsme na nejhezčí pláži Irska, anebo jsme vylezli na nejvyšší horu Irska - samé nej), anebo jdeme prostě do hospody, takže se tu celkem nenudíme. Někteří lidé tu nejsou moc spokojení. Jsou z velkoměsta, zvyklí žít uprostřed davu se spoustou „moderní“ zábavy. Ale já jsem spokojený. Mám rád přírodu a život v ní. Nikdo a nic není dokonalé a člověk musí mít radost z těch věcí, které jsou a netrápit se věcma, které nejsou. A rvát se se životem vlastníma rukama. Nikdo neví, co přinese budoucnost a tak nám nezbývá nic jiného, než si užívat přítomnosti. A právě to dělám. Nejsem rozmazlený fracek ze zazobané rodinky, který musí mít všechno perfektní a až pod nos. Pracuju a žiju na ranči - a to znamená práce, pot a špína a taky upřímná sranda, oheň a pivo. Mám to tu rád. Jednoduchý a přímý život mi vyhovuje. Uvidíme, jaká překvapení nám přinese čas. TOM