EVS/Pavla Rokosová/Závěrečná zpráva

Z Sdružení na podporu mezinárodního přátelství „Slunce“, o. s.

Ahoj, jmenuji se Pavla a díky projektu Evropské dobrovolné služby jsem strávila devět měsíců v Linci u hornorakouské mládežnické organizace Landjugend. Samozřejmě - na začátku rozhodování nebylo jednoduché - odjet, neodjet, proč odjet zrovna k téhle organizaci, co mi to přinese, nebude lepší už začít normálně pracovat v Čechách? Ale teď, když se podívám nazpět, myslím, že jsem udělala dobře a svého rozhodnutí nelituji, i když samozřejmě zvláště na začátku nebylo všechno úplně tak jednoduché a růžové. Pracovala jsem 35 hodin týdně a za to mi moje organizace platila kapesné (175 eur/měsíc) a také ubytování a stravu. Bydlela jsem na koleji Pedagogické akademie, která byla vzdálená asi čtvrt hodiny pěší chůzí od budovy, v níž jsem pracovala. Měla jsem svůj pokoj, příslušenství bylo společné s ostatními děvčaty. Tento způsob ubytování se mi velmi líbil, neboť jsem měla kontakt i k ostatním lidem, nebylo těžké dát se na chodbě s někým do řeči. A co práce? Jak už jsem říkala, zaměstnána jsem byla u mládežnické organizace Landjugend. Landjugend je organizace, která sdružuje venkovskou mládež a vymýšlí pro ní různé aktivity na volný čas. Já jsem se bohužel do kontaktu s jednotlivými členy nedostávala příliš často, hlavní náplní mé činnosti byla práce s počítačem a pomáhání na přípravě různých projektů. Opisovala jsem do počítače různé údaje - o členech, bývalých funkcionářích, udělených medailích....., kopírovala jsem různé materiály, vkládala jsem zprávy na homepage Landjugend, vytvářela jsem vánoční přáníčka, vystřihovala jsem různé nápisy, dělala jsem nástěnku, psala jsem do časopisu Landjugend, zúčastňovala jsem se některých sezení na přípravu projektů a také jsem organizovala české večery pro jednotlivé okrskové organizace. České večery mě moc bavily, i když jsem se jich vždycky i trošku bála, přece jenom člověk si v němčině není zas až tak jistý. Celkem se jich uskutečnilo asi sedm. Měla jsem připravenou prezentaci na počítači, českou muziku, pár her, obrázků s tím nejdůležitějším a nejtypičtějším pro nás, pro Čechy. Veselý byl také jazykový kurz. Práce mi byla vždy pečlivě vysvětlena, ptát jsem se mohla kdykoliv a na cokoliv, v tomto ohledu byli mí kolegové opravdu super. Výborný byl také kontakt s ostatními dobrovolníky - v Linci bohužel skoro žádní nebyli, ale rakouská národní agentura pro nás dobrovolníky uspořádala 2x společný víkend. Poprvé jsme byli ve Vídni, podruhé v Innsbrucku a víkend byl vždy vyplněn spoustou her, popovídání o EVS, našich problémech a také radostech. Moc se mi jejich program líbil a také výměna zkušeností s ostatními dobrovolníky během těch dvou víkendů a potom i po emailu byla bezvadná. Člověk tak měl možnost poznat nejen Rakušany, ale trošičku blíže se seznámit i s lidmi z dalších zemí. A co mi EVS dala? Určitě trošku víc tolerance a pochopení vůči jiným národům, také němčina se mi kapánek vylepšila. Také asi vidím některé věci v Čechách jinýma očima než před odjezdem. Je dobré se občas podívat jinam, kde se věci dělají trošku jinak, neboť pak si člověk může vybrat, co mu vyhovuje. Pokud také přemýšlíte, zda vyrazit, nebo nevyrazit, určitě jeďte, bude se vám líbit, a pokud nebude, tak se člověk vrátit může vždycky. Za zkoušku to stojí.