EVS/Klára Sotonová/Závěrečná zpráva

Z Sdružení na podporu mezinárodního přátelství „Slunce“, o. s.

V době, kdy jsem odjížděla do Německa na EVS (na podzim roku 2000), byl program Evropská dobrovolná služba v České republice ještě v plenkách. Byla jsem tak ochuzena o spoustu vymožeností, které mají dnešní dobrovolníci, jako je například předodjezdové školení. Jiná byla moje EVS také proto, protože jsem odjížděla k organizaci, kterou jsem velmi dobře znala a věděla jsem, do čeho jdu. Věděla jsem přesně, kde a s kým budu bydlet, pracovat, bavit se. U organizace Jugendclub Courage e. V. jsem totiž už předtím strávila jako hospitantka 3 měsíce, moc se mi tam líbilo a EVS se pro mě stala možností vrátit se. U Jugendclubu v Oberhausenu (v Porúří) jsem pracovala od listopadu 2000 do února 2001. Po třech měsících jsem svůj projekt přerušila, protože mi na Jihočeské Univerzitě uplynula doba přerušení studia a kdybych nenastoupila, hrozilo by mi ukončení studia, což jsem nechtěla (ale možná měla udělat). Pracovala jsem v oblasti, kterou jsem velmi dobře znala: v oblasti česko-německých výměn mládeže. Připravovala jsem česko-německé setkání mládeže v Terezíně na jaro 2001. Ve svém volném čase jsem měla možnost navštěvovat fitnescentrum, což mě fitnesfanatikovi velmi vyhovovalo. Zkušenosti z německého fitnes života jsem později velmi dobře využila při realizaci svého future capital – projektu „Zdravý životní styl na malém městě“. Během své EVS jsem poznala spoustu různých lidí různých národností. Pochopila jsem, že Porúří už dávno není jenom šedivá průmyslová oblast plná smogu, ale velmi bohatý multikulturní region se spoustou možností. Pochopila jsem i hodně dalších věcí, které bych asi nikdy nepochopila, kdybych zůstala sedět doma. Programu EVS vděčím za mnoho, významným způsobem ovlivnil a ještě stále ovlivňuje můj životní styl a moji životní filozofii.