EVS/Jakub Straka/Závěrečná zpráva

Z Sdružení na podporu mezinárodního přátelství „Slunce“, o. s.

Od konce cervence roku 2003 do konce cervence jsem pusobil jako dobrovolnik v ramci Evropske dobrovolne sluzby (dale EVS) v zapadonemeckem Oberhausenu u neziskove organizace “Jugendclub Courage e.V”. Rad bych pokud mozno co nejvolneji povypravel o svych zkusenostech, o tom, jak jsem se k programu EVS vubec dostal, jak ma EVS probihala, co mi dala a take co nasledovalo po ukonceni EVS. Na jare roku 2002 jsem se pres sve pratele dostal k cesko-nemeckemu projektu „Terezin 2002“, ktery poradalo Sdruzeni na podporu mezinarodniho pratelstvi “Slunce“. Projekt se mi libil, a jelikoz pro toto sdruzeni pracovala spousta lidi, ktere jsem osobne znal a s kterymi to bylo vzdycky fajn, rozhodl jsem se pro spolupraci s touto organizaci. Casem jsem se dozvedel, ze Slunce pusobi i jako vysilajici organizace pro EVS, tedy vysila mlade lidi „na zkusenou“ do zahranici. Samozrejme jsem se o to zacal zajimat, prilezitost odjet na delsi dobu do zahranici by se prece mela vyuzit. Protoze jsem ale v te dobe byl jeste studentem na jihlavskem Gymnaziu a mel jsem tedy dost svych starosti ve skole, nemohl jsem si dovolit odjet do zahranici na delsi dobu Koncem kvetna roku 2003 jsem mel maturitu konecne za sebou a mel jsem tedy i volnou cestu, co dal. Vrhl jsem se se svymi kolegy ze Sdruzeni na podporu mezinarodniho pratelstvi “Slunce“na pripravu me Evropske dobrovolne sluzby v Nemecku. Tedy, to zhruba k tomu, jak jsem se k EVS programu dostal. Ted bych rad neco napsal o tom, jak ma EVS probihala, co jsem vsechno stihl a nestihl udelat, jak se vyvijela ma prace v Jugendclubu a nakonec jake jsou me plany do budoucna. Prvni veci, kterou jsem se tady provozoval od rana do vecera, bylo studium nemciny. Vyuzil jsem nabidky zaplaceni jazykove kurzu a navstevoval po cely rok jazykove kurzy na Volkshochschule v Duisburgu. Me jazykove nedostatky byly ze zacatku tak velke, ze jsem svuj cas nevenoval skutecne nicemu jinemu nez nemcine. Koupil jsem si dostatek prislusne literatury, ucebnice a ruzne sesity k procvicovani a ucil se, ucil se a ucil se. Samozrejme jsem cast sveho casu stravil v Jugendclubu, nemcina tehdy vsak mela absolutni prednost. Prvni jazykovy kurz jsem uspesne uzavrel jazykovou zkouskou “Zertifikat Deutsch”, kterou jsem taktez slozil na Volkshochschule v Duisburgu. Druhy semester jsem pak pomerne uspesne ukoncil zkouskou “Test DaF” na Univerzite v Bochumi. Jazykovych problemu jsem se postupne zbavoval, pozdeji jsem byl jiz schopen volne se bavit s kymkoliv, vest nejruznejsi diskuse (jako napr. pri “Gruppenabend”, tj. setkani clenu Jugendclubu, ktere se kona kazde dva tydny. Lide resi nejnovejsi problemy, informuji se o tom, co a jak jiz probehlo a mj. se castecne planuje i do budoucna). Nabyte vedomosti jsem take uplatnil na nekolikadenni akci jmenem “Prespektivenseminar” (perspektivni seminar), kde se resi dlouhodoba budoucnost Jugendclubu na dva roky dopredu. Jakozto plnohodnotny clen jsem se zive ucastnil diskusi, nabidl sve napady pro sve vlatni projekty do budoucna a samozrejme i svou pomoc pro blizici se projekty. Behem EVS jsem stravil asi 20 dni na dvou seminarich. Na prvnim seminari, ktery trva neco malo pres deset dni, jsem se naucil komunikovat s lidmi mnoha narodnosti naraz, resp.s dalsimi pritomnymi dobrovolniky. Pracovniky nemecke Agentury “Mladez” jsme byli vsichni nalezite pouceni o svych pravech, jaka pri dobrovolne sluzbe mame. Dlouze jsme se tez venovali pojisteni, kteremu museli dobrovolnici skutecne dobre rozumet, jinak by nebyli schopni si vyridit obycejnou navstevu doktora. Druhy seminar se konal v jedne vesnicce mezi Bonnem a Kolinem nad Rynem. Slo o “prubezny seminar EVS”. Dobrovolnici si vymenili dosavadni zkusenosti, vyskoleni pracovnici pomohli resit nejruznejsi problemy, ktere se u nekterych dobrovolniku objevily. Seminar trval jen par dni. No, a bylo vlastne naplni me prace? Krome vecneho zapasu s cizi reci jsem se snazil pomahat hlavne s vecmi, ktere byly spise manualnejsiho charakteru. Ne ze by se mi nechtelo, ono to ze zacatku skutecne bylo tezke kvuli te « jazykove indispozici ». Prvni pul, jak jiz bylo receno jsem stravil studiem nemeckeho jazyka. Pokud jsem zrovna byl v Jugendclubu a neucil jsem se, tak jsem nejcasteji nabidl pomocnou ruku pri beznych kancelarskych pracich, jako napriklad starani se o postu, vytisteni bankovnich vypisu, ale i pri manualne narocnejsich pracich jako vypomoc pri « zvelebovani pracovniho prostredi », tedy uklid. Dlouhou dobu jsem take stravil sezenim u pocitace ucenim se nejrozmanitejsich praci s nim jako napriklad psanim oficialnich dopisu ve Wordu, praci s tabulkami v Excelu a vytvarenim letaku v programu Adobe Photoshop. Tedy, k tomu narocnejsimu, k mezinarodni spolupraci. Rozhodl jsem se navazat spolupraci s nejakou organizaci v Pobalti. Proc v Pobalti ? Je docela zajimave, ze pobaltske zeme jsou jiz cleny Evropske unie, presto vsak je to pro vetsinu z nas « byvaly Sovetsky svaz » a bez nadsazky vetsina lidi nema nejmensi predstavu o tom, jake to tam je, jaci lide tam ziji atd. Rozhodl jsem se protestovat a “otevrit Litvu svetu ». Nekdy koncem prosince roku 2003 jsem pres internetove stranky nemecke gentury « Mladez » ziskal kontakt na jednu « mladeznickou organizaci » v severni Litve. Zkontaktoval jsem zodpovedne osoby. Spoluprace (zatim elektronicka) sla jako po masle, jiz v kvetnu jsem s jednim nemeckym kolegou putoval do Litvy na takzvanou « Projektvorbereitende Besuch » (nevim, jak je to v cestine, neco ve smyslu navstevy na pripravu projektu). Vratil jsem se naprosto nadsen. Tak laskave a srdecne lidi jsem ve svem zivote nikdy nepotkal. Dnes je stav veci takovy, ze planujeme nemecko-litevske setkani mladeze. Mame jiz predbezny program (ktery jsme sestavili jiz pri nasem pobytu v Litve), pripravy neustale bezi. Jsme stale v kontaktu, ohromne me tato prace bavi. Koncem roku 2004 jsem se ucastnil (a castecne i organizoval) projektu “Zu Hause in Europa” (“Doma v Evrope”), ktery se konal na gymnaziu v Jihlave. Projekt vedli mi nemecti kolegove, ucastniky se stali cesti studenti jihlavskeho statniho gymnazia. Je to kratky projekt, ktery ma dve rozdilne casti. V prvni casti se ucastnici projektu bavi o svem osobnim vztahu ke svemu domovu (v tomto pripade k Ceske republice), probihaji velmi zive diskuse na toto tema. Ucastnici se uci pokud mozno co nejvice otevrene vyjadrit svuj postoj. V druhe casti projektu, ktera je “ryze umelecka”, ucastnici svuj vztah ke svemu domovu vyjadri v psane podobe. Tato “prace” je napsana na jakesi ctvrtce, s kterou se pak ucastnic fotografuju v odpovidajicich pozach. Z techto fotografii byla pote vytvorena komplexni vystava vsech zucastnenych zemi (projektu se ucastnilo i Nizozemsko, Belgie a Nemecko), na jejiz priprave jsem tez spolupracoval. V prvni polovine roku 2004 (a tedy i v zaverecne polovine me dobrovolne sluzby) bylo skutecne “nabito”. Konala se totiz trinacionalni setkani mladeze, v Praze (jaro), Berline (cervenec) a jizni Francii (srpen 2004). Jelikoz slo o trinacionalni setkani (Cesi, Nemci a Francouzi), nebyla nouze o praci. Bylo treba napsat zadosti (tehdy uz jsem se i podilel na priprave zadosti), najit ucastniky, udelat prospekty, informovat tisk…Pri priprave techto projektu jsem ziskal spousty neocenitelnych zkusenosti, ktere velmi dobre vyuziju pri sve dalsi praci v oblasti mezinarodnich spolupraci mladeze. Treti casti techto projektu, te jihofrancouzske, jsem se jiz ucastnil jako pouhy ucastnik (i kdyz jsem se podilel na jejich pripravach), v te dobe jsem jiz nebyl evropskym dobrovolnikem. Evropska dobrovolna sluzba uz mi skoncila, pritom to vsechno teprve zacalo. Jak to mam vysvetlit? Cloveku pomerne dlouho trva, nez si zvykne na prostredi, ve kterem prechodne zije a nalezite to take vypada v praci. Az po nekolika mesicich jsem byl schopen se radne zaradit do pracovniho kolektivu a podilet se na pripravach ruznych akci a projektu. A jak to minim s tim, ze “teprve vsechno zacalo”? V Nemecku jsem zustal, slozil jsem jazykove zkousky a studuji na univerzite v Essenu. Mezinarodni spolupraci mladeze delam samozrejme dal, nadale spolupracuji s mymi litevskymi kolegy (kteri me tu v zari navstivili) a rozjizdim jeste jeden projekt tykajici se poznani sveho vlastniho domova resp. Poruri… To je dukaz toho, ze jsem zurocil to, co jsem se naucil v predeslem roce a ze to vsechno pro me melo smysl. Musim rict, ze jsem maximalne spokojen s prubehem me Evropske dobrovolne sluzby. Nemuzu si vynachvalit me pratelske a tolerantni kolegy, me pracovni prostredi i podminky, profesory v jazykovych kurzech… Je toho spousta, co si nemuzu vynachvalit. A kdyz tak premyslim, neni nic, na co bych si mohl stezovat. Mozna tak na pocasi, ale to do teto zpravy nepatri. Tedy, chci rict, ze jsem spokojen, hodne jsem se naucil, co budu potrebovat take v budoucnosti. Chci vsem moc podekovat, at uz je to Agentura “Mladez”, ze tento program nabizi, nebo organizace Slunce, ktera mi mou dobrovolnou sluzbu zprostredkovala. Vsem muzu slibit, ze budu nadale pusobit v oblasti mezinarodni spoluprace, ze ten rok, ktery jsem stravil v Nemecku, neprijde v nivec a ze nadale na sobe budu pracovat, aby se ze me stal zodpovedny clovek pracujici na mezinarodnich projektech s mladezi.