EVS/Jakub Straka/Průběžná zpráva

Z Sdružení na podporu mezinárodního přátelství „Slunce“, o. s.

Jiz od poloviny cervence roku 2003 pracuji jako dobrovolnik v ramci Evropske dobrovolne sluzby (dale EVS) v zapadonemeckem Oberhausenu pri neziskove organizaci Jugendclub Courage. Tak nekak hezky od zacatku, jak jsem se o EVS vlastne dozvedel, kdy jsem se o ni zacal zajimat, kdy to vse vlastne zacalo a jaky byl dosavadni prubeh me EVS. Na jare roku 2002 jsem se pres sve zname dostal k cesko-nemeckemu projektu „Terezin 2002“, ktery melo pod zastitou „Sdruzeni pro mezinarodni pratelstvi Slunce“. Projekt se mi libil, a jelikoz pro toto sdruzeni pracovala sposta lidi, ktere jsem osobne znal a s kterymi to bylo vzdycky fajn, rozhodl jsem se pro spolupraci s touto organizaci. Casem jsem se dozvedel, ze Slunce pusobi i jako vysilajici organizace pro EVS, tedy vysila mlade lidi „na zkusenou“ do zahranici. Samozrejme jsem se o to zacal zajimat, prilezitost odjet na delsi dobu do zahranici by se prece mela vyuzit. Protoze jsem ale v te dobe byl jeste vzornym premiantem na jihlavskem gymnaziu, nemohl jsem si dovolit odjet do zahranici na delsi dobu, EVS je totiz mozna od sesti mesicu az do jednodo roku trvani. A tak jsem zvolil jinou variantu – hospitaci. Ta trva, myslim, od dvou tydnu az do tri mesicu a je urcena pro lidi, kteri by radi videli (a nejen to), jak to chodi jinde. A tak jsem si zbalil svych par svestek, ve skole zazadal o mesic volna (tehdy to bylo jeste mozne, ted zu bohuzel ne, ze by snad kvuli me?) a ukrojil z „hospitacniho kolace“ ten nejvetsi kus – tri mesice. Rozhodovani, kam vlastne jet, netrvalo ani vterinu. Slunce ma v Nemecku partnerskou organizaci (viz vyse), se kterou jiz par projektu usporadalo. A protoze ty lidi odtamtud jiz pomerne dobre znam, prave z vyse uvedeneho projektu v Terezine, nepremyslel jsem ani chvili a odjel k nasim zapadnim sousedum. V Jugendclubu jsem stravil tri bajecne mesice. Na konci zari roku 2002 jsem se musel vratit do Ceske republiky. Zamerne pouzivam slovo „musel“, bylo to velice neprijemne...? Ale tim me snahy neskoncily. V kvetnu 2003 me cekala maturita, ale co potom? V Ceske republice se mi moc studovat nechtelo, vsechno to stoji za jedno… Tak jsem si rikal: “No, coz takhle nevyuzit cerstvych kontaktu “na Zapade”? Vzpominky nahospitaci byly jeste cerstve, nechtel jsem vsechno jen tak nechat za zady. A tak jsem zacal pracovat na tom, abych se po maturite mohl do Nemecka vratit, tentokrat vsak na jeden dlouhatansky rok. Veskere pripravy probehly relativne hladce, a tak jsem jiz v polovine cervence opet zabalil kufry a odjel do Nemecka. Tedy, to zhruba k tomu, jak jsem se k EVS vubec dostal. Ted bych rad napsal neco o tom, jak EVS probihala a doposud probiha, co jsem vsechno stihl a naopak nestihl udelat a co mam jeste v planu ve zbyvajici kratke dobe stihnout. Ta prvni vec, kterou tady clovek ma na taliri od rana az do vecera, je nemcina. Kazdemu dobrovolnikovi zaplati hostujici organizace jazykovy kurz. Zalezi na kazdem, jaky kurz si vybere. Je mozne chodit na kurz denne pet hodin, coz mi prijde neuveritelne. Ja jsem ale clovek “neznejsiho razeni, zvolil jsem si proto kurz, ktery byl dvakrat tydne od deviti do pul dvanacte rano, takze slusny cas, neni to nekrestansky pozde a neni toho moc. Clovek by necekal, jak rychle ten cizi jazyk leze do hlavy. Az je to neprijemne. Rano clovek vstane, slysi vsechno nemecky, clovek jde spat a lidi prejou dobrou noc nemecky. Jeste ted z toho obcas byvam pekne unaveny. Doma jsem vydrzel byt vzhuru do dvou do tri do rana, tady jsem byl « kaputt » uz pozdejc vecer. Nejhorsi bylo, pokud jsem nekam vyrazil s prateli, tak jsem to vydrzel poslouchat tak hodinu a pak jsem jednoduse vypnul, reci tedy sly jednim uchem dovnitr a tretim ven, uz jsem nemel naladu nic slyset. Casem se to vsak vyrazne zlepsilo, stava se to nyni o poznani mene, uz skoro vubec. Tedy! Problemy s jazykem trvaji od zacatku EVS az do jejiho konce. Na konci je to o poznani lepsi, i kdyz clovek jeste vychytava nejake ty “mouchy”. Behem EVS cekaji dobrovolnika tri seminare. Prvni seminar byva nejdelsi, trva neco malo pres deset dni. Zhruba dvacet dobrovolniku ruznych narodnosti, kteri pracuju ve stejne zemi, se sjedou do jednoho mista a pracuji od rana do vecera. Probira se, na co ma dobrovolnik pravo, na koho se obratit v pripade neprijemnych situaci, pojisteni dobrovolnika, jeho prace, jeho pocity, je toho pomerne dost. Dlouhou praci vsak cloveku vynahrazuje pritomnost spousta skvelych lidi na stejnem miste. Seminar je dost dlouhy na navazani kontaktu s lidmi z nejruznejsich koutu Evropy. Ja stravil tech uzasnych jedenact dni ve vychodonemeckem Vymaru, kde jsem si to skutecne uzil. Poznal jsem Spanely, Italy, Polaky, Finy, Nory… Kazdy jiny, ale pritom bezva. Dodnes jsem s mnoha z nich v kontaktu a chceme se jednou sejit. No, a co je vlastne naplni me prace? Krome vecneho zapasu s cizi reci se snazim pomahat hlavne s vecmi, u kterych moc nemusim premyslet. Ne ze bych byl tak “linej”, ale kdyz uz bych u neceho mel premyslet, tak je to psani zadosti o finance v jazyce nemeckem, do cehoz se zrovna nezenu. Pomuzu pri priprave projektu, at uz se shanenim ubytovani, kontaktovanim prislusnych mist, sestavenim programu pro ucastniky ci treba i samotnou ucasti na projektu a pomoci pri jeho uskutecneni. Kdyz zrovna neni moc prace s nejakym projektem, prijde na radu ta manualni prace, pri ktere muzu vypnout. Muzu treba neco zaridit v bance (bankovni prevody, prikazy k uhrade ci jit nechat vytiskonout vypisy z uctu), ci se trochu postarat o vizualni stranku meho prechodneho pracoviste (jednoduse “uklid”). Rozhodne to tady neskoncim jen uklidem, na to jsem moc “revolucni typ”. Nakoupil jsem kvetiny, vyrobil nejake ty obrazy s fotografiemi z ruznych projektu (ktere nyni vsude visi), tim vsak urcite nekoncim (co se tedy tyce te vizualni stranky?). Jeste se chci vratit k tem zadostem a pracovni naplni, pokud zrovna “myslim”. Rozhodl jsem se navazat spolupraci s nejakou organizaci… A ne ledajakou, chtel jsem nejakou zemi, ktera neni moc daleko, ale kterou pritom nikdo nezna. Neco zajimaveho…. Tak me napadla jedna zeme – Litva. Ta prece neni tak daleko, ale pritom nikdo nema predstavu, jake to tam je. Jedine, co se lidem vybavi, kdyz se rekne Litva, je Lotyssko a mysli si, ze je to to same. Tedy, navazal jsem kontakt s jednou studentskou organizaci v Litve. Nekdy v kvetnu bych tam tak na pet sest dni mel jet, tak nejak probrat nase napady a ideje, nase plany do budoucna apod. A taky se navzajem poznat, jeste zatim nevime, s kym mame tu cest… Pokud to vsechno pujde “podle planu”, za tri tydny zacnu psat zadost o finance na nemeckou Narodni agenturu, aby nejak “zasponzorovali” navstevu Litevcu u me v Oberhausenu (i oni maji pravo prijet sem). Ti by mohli prijet nekdy v zari, nebo v rijnu. Opet probereme vsechno, co nas napadne a pak uz zacneme planovat nejaky ten projekt. Ale to uz tady nebudu jako “evropsky dobrovolnik”, nybrz jako skutecny dobrovolnik, ktery za to nedostane ani kus sucheho chleba. (To jsem trochu prehnal, lidi jsou tady velmi napomocni a pratelsti). Mimo to se zacinaji rozjizdet dalsi dva projekty, v Berline a jizni Francii. Jejich ucastniky budou mladi lide z Ceske republiky, Nemecka a Francie a hlavnim tematem, kolem ktereho se stale budeme tocit, je “Umeni, kultura a literatura”. To je zhruba dalsi napln me prace, ktera tu na me ceka. Je to zvlastni. Kdyz tak premyslim, behem tech deviti mesicu jsem toho udelal mene nez to, co pravdepodobne udelam behem nasledujicich tri mesicu. No zajimave… Rozhodne se na to tesim, strach nemam. Ona vlastne “sranda” zacne pozdeji. Kdyz jsem prijel, umel jsem malo nemecky. Az po delsi dobe je clovek schopnej vyridit si takovyhle veci sam. Prave se nachazim v te fazi, tak doufam, ze to pujde jako po masle. Tak, posledni odstavec a pak pujdu delat jednu z tech “nepremyslecich” praci. Pujdu do Kauflandu nakoupit nejaky kousky a bagety, protoze se mnou pracuje hromada “hladovejch krku” a vsichni tu mame hlad. Skocim pro co k snedku a pak se zase do neceho pustim. Lidicky, Evropskou dobrovolnou sluzbu muzu vsem doporucit. Je to skvela prilezitost vyjet na delsi dobu do zahranici, poznat spoustu uzasnych lidi, ziskat zkusenosti (zahranicnich zkusenosti se velice ceni), naucit se jazyk, poznat novy kraj i novy mrav… Je toho spousta. Nechci pusobit jako levna reklama, ale lidi!!! Pokud se vam to uz chyli, bude vam brzo pres dvacet sest a chcete jeste neco poznat a ziskat zkusenost, ktera vam muze zmenit zivot, vezmete sanci do hrsti a stante se na rok “evropskym dobrovolnikem”. Jakub Straka