EVS/Hana Dočkalová/Průběžná zpráva

Z Sdružení na podporu mezinárodního přátelství „Slunce“, o. s.

Napred bych rada zacla duvodem-proc jsem si vybrala EVS. Uspesne jsem ukoncila stredni skolu, ale neuspesne dopadly zkousky na vysokou. Pres zname jsem se dozvedela o moznosti vyjet do zahranici jako evropsky dobrovolnik. Na internete jsem se snazila nalezt vyhovujici projekt a organizaci, ktera by me vyslala. Psala jsem asi tak do deseti projektu a ozvali se mi tak tri. Nakonec mi vysel projekt na Mazurach v severovychodnim Polsku. Zprvu jsem byla vice zaujata projektem nez zemi, protoze mi nabizel praci v odlisnnych oblastech: muzeum, kulturni centrum, skoly, centrum pro postizene atd. Po podepsani smlouvy trochu utichla komunikace s hostujici organizaci. Akorat jsem mela jednou rano telefonat od meho budouciho mentora. Meli jsme moznost se setkat pred zahajenim projektu, protoze mel zrovna cestu do Prahy. Ze setkani jsem nemela spatny pocit a prislo mi dobre poznat mentora pred odjezdem. V srpnu jsem absolvovala predodjezdove skoleni. Lektori nas seznamili s pravidli EVS a se situacemi, ktere se nam mohou prihodit v prubehu projektu. V te dobe to pro me byla spis vikendova zabava, ale uz po prvnich mesicich projektu jsem znovu hledala materialy ze skoleni a vyuzila je v praxi (hlavne rychlou ceskou kucharku pro prezentaci Cech?). Na konci srpna jsem si zbalila snad vsecky veci, co jsem nasla ve skrinich a vyjela do Polska. Nastesti si rodice chteli udelat tyden dovolene v Polsku, a tak me doprovodili. Mela jsem u sebe pouze adresu hostujici organizace, Campu Rodowo. Adresa patrila trem tichym stavenim na samote u jezera. Trosku nas to zaskocilo. Ze staveni vysli hlavni vedouci Rodowa, a i presto ze me necekali nas ubytovali a vsechno probihalo klidne. Nasledujiciho dne jsem se presunula do Ketrzyna, do mesta meho projektu. Ubytovali me v byte studentky spolecne s Rasmusem, dobrovolnikem z Danska. V prvnich dnech jsem fungovala jako prekladatelka mezi Rasmusem a mentorem, protoze mentor sice umel cesky a rusky, ale neumel anglicky. Po tydnu rozkoukani v Ketrzyne jsem se prestehovala na 14-dni do campu Rodowa na jazykovy kurz. Seslo se nas asi patnact dobrovolniku z masurskeho regionu. Byli jsme rozdeleni testy do skupin obtiznosti. Kazdy den jsme meli 4hodiny vyuky doplnenych o 1az2-mi hodiny kulturniho a politickeho prehledu. V prubehu kurzu jsme davali dohromady performaci a prvni vydani nasich novin-Masurian volunteer. Na konci kursu jsme absolovali sezeni s mentori a diskutovali o projektech. Taky jsme predstavili kratkou performaci mentorum a na charitativnii akci v Ketrzyne. Po jazykovem kursu jsem se zase vratila do Ketrzyna. V mem projektu jsou jeste dva dalsi dobrovolnici: Dan Rasmus, Nemka Nora . Prvnich ctrnact dni jsme poznavali mista, kde je mozne pracovat. V prvnich dnech jsem taky silne pocitila neprijemnou praci prekladatelskou. Byla jsem jazykovym spojenim mezi mentorem a dobrovolniky. Zpocatku bylo slozite zacit nejak systematicky pracovat, protoze jsme meli odlisne terminy prijezdoveho skoleni. Na prijezdove skoleni do Varsavy jsem odjela koncem rijna. Sjelo se tu okolo dvaceti dobrovolniku z ruznych polskych projektu. Pozdeji jsem vyuzila tyto kontakty pri cestovani po Polsku. Na skoleni nam znovu zopakovali pravidla EVS a predstavili nam folklorni a kulturni tradice Polska. Mohli jsme si taky vybrat smer naseho zajmu a napriklad stravit den po varsavskych galeriich. V prubehu rijna a listopadu mesicu jsem pracovala v muzeu, pomahala jsem pri realizaci a sundani vystav, pri priprave salu na koncerty a pri prohlidkach muzea. Stala se ze me asistentka ucitele vytvarky v Bascie (neco jako ceska ZUS). Navstevovala jsem dvakrat v tydnu centrum pro postizene a vedla jsem tam lekce pohyboveho cviceni a vytvarne cviceni. Na konci listopadu jsem jeste delala kresby archeologickych vykopavek pro katalog muzea. Na konci listopadu jsem odjela na divadelni seminar do Lodzi. Seminar byl soucasti akce Mixer poradanou polskou narodni organizaci. Sjelo se nas asi patnact vyslouzilych i soucasnych dobrovolniku. Seminar zahrnoval lekce na africke bubny s vtipnymi pribehy jako bonus, divadelni cviceni a pak tanecno-hudebni vsehochut. Moc rada na tenhle tyden vzpominam, protoze se tam sesla banda skvelych lidi. Po tydnu zkouseni jsme predstavili nasi experimentalni performaci pri otevreni vystavy Mixer ve Varsave. Mixer byla prvni vystava sveho druhu, vystava evropskych dobrovolniku. Mohli jste zhlednout dokumentarni fotky, kresby, malby, volne veci, artefakty z amaterskeho pohledu dobrovolnika a pritom vam prijdou skoro profesionalni. V prosinci jsem zacala pomahat s tanecnimi lekcemi Agnieszce, polske tanecni choreografce. Spolecne jsme provadili pohybova cviceni v materske skole a kulturnim centru v Rynie. Na konci prosince jsem odjela na 14-dni domu a nevim, jestli to byl ten pravy vyber. No, hur se pak vraci zpatky. Ale je dobre se ujistit, ze na vas doma jeste nekdo ceka. Nicmene po Silvestrovske party jsem se zase vracela smerem do Ketrzyna. Hned prvni tyden v lednu jsem pomahala pri organizaci WOSP, hudebniho festivalu poradany jako financni pomoc nemocnym detem. Mela jsem moznost pozvat ,,mladou“ skupinu z Ceska. Rozhodla jsem se pro Proletare vsech zemi z Jihlavy. Organizace byla pod bod mrazu(kluci hrali open-air v lednu!), ale alespon po finacni strance nebyl problem. V prubehu ledna jsem jeste davala dohromady tanecno-poeticno-divadelni vecer s Agnieszkou v Rynie. Na konci ledna jsem doprovazela zajezd polskych deti s praktykanty do Cech do Zlatych Hor. Prislo mi trosku divne jet do Cech na vylet. Nastesti jsem ale tuto cast Ceska neznala, takze to bylo nakonec pomerne v pohode.