EVS/Dagmar Konopková/Závěrečná zpráva

Z Sdružení na podporu mezinárodního přátelství „Slunce“, o. s.

Díky mé vysílací organizaci Slunce, jsem po veškerém papírování 15/09/2002 odjela na téměř 10ti měsíční pobyt ve Francii. Mým útočištěm se stal jih Francie, město Montpellier. Jelikož jsem příliš nevěděla do čeho jdu, vzala jsem si s sebou všechno, co se dalo, počínaje kytarou a konče varnou konvicí. Nemohla jsem se tedy vejít se všemi věcmi do autobusu, a tak mi byla povolena cesta autem. Mamka se uvolila a jela se mnou až do Montpellier. Uvítání bylo poněkud trapné, jelikož jsem ještě neuměla dobře francouzsky a neznala jsem francouzské zvyky při pozdravu. Nicméně jsem se seznámila s mojí nastávající „tutrice“ Simone, která se o mě starala v celém průběhu mého pobytu. Neubytovala jsem se hned, protože mě čekal popříjezdový seminář s ostatními dobrovolníky v nedalekém Carnon. Seminář proběhl velice hladce, setkala jsem se se spoustou zajímavých lidí, s nimiž ještě udržuji kontakt. Moje hostitelská organizace CEMEA se zabývá především novými metodami práce s dětmi, stará se o začínající umělce apod. Já jsem pracovala v mezinárodním sektoru, kde hlavní náplní mé práce byla prezentace evropské dobrovolné služby mladým Francouzům. Pomáhala jsem jim kontaktovat různé organizace po celé Evropě, překládala jsem jim nabídky projektů v databázi EVS a též jsem jim pomáhala s překladem životopisů a motivačních dopisů z francouzštiny do angličtiny. Byla jsem v kontaktu s francouzskou národní agenturou, prezentovala jsem EVS na různých konferencích, např. v Paříži apod. Jelikož CEMEA je i vysílací organizací krátkodobé dobrovolné služby, zúčastňovala jsem se výběru vhodných kandidátů a též jsem působila jako asistentka při výuce anglického jazyka pro dobrovolníky short term EVS. Dokonce jsem i short term EVS dobrovolníky doprovodila na jejich pobyt v Anglii. Jelikož CEMEA organizovala popříjezdové semináře, podílela jsem se i na těchto seminářích. Můj nejmarkantnější zážitek z těchto seminářů je seminář, který jsme organizovali v březnu 2003, poznamenaný zejména událostmi v Iráku. I přesto, že jsem se neúčastnila jako dobrovolník, se mi tento seminář zdál zdaleka nejlepší ze všech, co jsem zažila. Ještě předtím jsem totiž byla na semináři v půli mého pobytu, který se odehrával v překrásném St. Malu a který nebyl zdaleka tak dobrý. CEMEA pořádá stáže budoucích táborových vedoucích apod. Tento státní diplom se jmenuje BAFA a každý kdo chce ve Francii pracovat s dětmi, ať už na táboře nebo v centrech pro mládež a jiných zařízení, tento diplom musí mít. Skládá se ze 3 částí. První část je týdenní teoretická stáž, druhou částí je 14ti denní stáž praktická a třetí část je týdenní specializace v nabízených oborech. CEMEA mi Bafu zaplatila, takže jsem se hned v říjnu zúčastnila teoretické stáže, která byla průlomem v mé francouzštině. Praktickou stáž jsem strávila na lyžařském výcviku v Pyrenejích nejdříve s dětmi od 5 do 15 let a poté s teenagery. Dva dny jsem pak pracovala v centru pro děti v nedalekém Nimes. Mojí specializací byl pobyt teenagerů na táboře v cizině, takže jsem 3. a poslední část strávila v Barceloně, Španělsko. Mám tedy oficiální francouzský diplom na práci s dětmi. Jediná věc, která mě mrzela, byl můj kurz francouzštiny. Nenašla jsem vhodné zařízení, které by odpovídalo zároveň mé úrovni a financím. CEMEA nechtěla platit drahý kurz. Asi měsíc jsem tedy chodila na rádoby kurz k mému nadřízenému. Co se týče Francie jako takové, je to nádherná země. Měla jsem možnost ji procestovat skrz na skrz, ať už prostřednictvím různých seminářů nebo konferencí. Dokonce jsem si jela zalyžovat i do Alp, protože na jednom ze seminářů jsem potkala Angličanku, která dělala v horské chatě v Alpách. Můj život v Montpellier byl rušný. Hrála jsem volejbal v týmu Antigone Montpellier, chodila jsem do divadel, kin, barů apod. Jelikož jsem bydlela ve studentské koleji, setkala jsem se se spoustou domácích i zahraničních studentů. Ubytování bylo vcelku dobré, ale neměla jsem ledničku, což v takovém klimatu bylo nesnesitelné. Mým zásadním problémem byla strava. Jsem vegetariánka a ačkoli se zdá, že Francouzi jí spoustu zeleniny, jí především maso, ryby apod. Byl to boj, ale přežila jsem. Samozřejmě jsem neodolala půvabu vín a sýrů. Abych shrnula mé pocity a zkušenosti z mé EVS, byl to můj nejlepší rok a jen bych si přála, abych mohla EVS dělat ještě jednou. Sdružení na podporu mezinárodního přátelství „Slunce“, o. s., třída Legioná